Co není dovoleno volovi, není dovoleno ani Jovovi

Každý stoupá po služebním žebříčku tak dlouho, až se dostane na místo, které není schopen zastávat. A nebo se také říká: když přijde sláva - odejde rozum. To jsou dvě úsloví, které přesně popisují určitý typ sebestředných lidí, kteří si o sobě myslí, že čím jsou výše, tím více jim bude automaticky tolerováno.

Asi si vzpomínáte na (ne)slavný let jistého kapitána na jeden motor přes půl Evropy s téměř dvěma sty lidí na palubě. Normálnímu člověku by muselo být jasno, že to nemůže dopadnout dobře. Buď velkou kraksnou, nebo velkým průšvihem. Naštěstí se stalo jen to druhé. Nepomohlo ani zatajení všem řídícím letového provozu nad půlkou kontinentu. Po dvou letech si dotyčného výtečníka doběhla paní spravedlnost a i když je slepá, není hluchá.

Nejsem pro exemplární tresty, ale i trpělivost má své limity a ty byly překročeny. Pár takových expertů jsem za svou kariéru již zažil. Vždy to začalo funkcí a končilo průšvihem. A i když se jim dobře radilo, že až ten průšvih přijde, tak ti, kterým lezou ... no víte kam ... že se jich nikdy nezastanou, nepřestali. Neposlechli a dopadlo to tak.

Nijak mě netěší, že to muselo dopadnout takto, ale je to jasný signál, že má platit: co není dovoleno volovi, není dovoleno ani Jovovi.

Jeden Jova to teda pochopil.

Který bude další??