Lítá jenom rovně, nic mu nedávej!

Před pěti lety jsem napsal tuto humornou vzpomínku na mé seznámení se skvělým člověkem, pilotem a letitým kolegou Vláďou Peroutkou. Tak se pojďte společně zavzpomínat:

Memorial Air Show se svým letošním ročníkem opět přiblíží k výročí 30 let jejího vzniku. Hlavní její myšlenkou vždy bylo a je, aby tato letecko-společenská akce spojovala všechny lidi. Bez rozdílu věku i vyznání, bez rozdílu národností i hodností. Jediným jejím významem a poselstvím je, abychom se jednou za dva roky všichni v Roudnici sešli, poděkovali a vzpomenuli na ty, kteří již nejsou mezi námi, ale díky nímž jsme se mohli my všichni někomu narodit.

Letošní ročník Memorial Air Show proběhne již za několik dní, 24. a 25. června na letišti v Roudnici nad Labem. Stejně, jako každý rok vše pečlivě připravujeme rok dopředu. I když myslíme zcela na vše, stejně občas dojde k nějakému nedorozumění. S odstupem času se však při vzpomínání v letištní hospodě některá nedorozumění "dávají k dobrému", již jako veselé příhody.

               Vlastimil Dvořák a Lukas Wünsch z týmu organizátorů Memorial Air Show 

Ne jinak je tomu i v případě příhody, kterou bych vám rád vyprávěl jako vzpomínku na ročník 2003. Byl to také rok mého nástupu k Českým aeroliniím. Shodou okolností mi dispečeři po ukončení výcviku naplánovali první lety v týdnu před Air Show. Ten však pravidelně celý trávím přípravami na akci. Přemluvil jsem je, zda by mi první let naplánovali na později - klidně hned na pondělí ráno po Air Show.

Jedním z vystupujících byl tehdy i letoun C-11 řízený pilotem Vladimírem Peroutkou. Bohužel přesně v čase konání Memorial Air Show probíhal i letecký den v rakouském Zeltwegu, kde Vláďa Peroutka také vystupoval. Jenomže by to nebyl on, kdyby nám neslíbil,

že hned po vystoupení odletí a ve 14:30:00 přesně bude v Roudnici - přílet rovnou do vystoupení. Ten den přecházela přes střední Evropu studená fronta, která bouřkami zasáhla okolí Zeltwegu přesně v čas odletu. Vláďa když jednou dá slovo - tak to platí. Byl posledním letadlem, které smělo odstartovat. Ihned po vzletu uhodila bouře nejsilněji, když si Vláďa všiml, že jediným možným způsobem, jak se dostat do Roudnice je tunel v oblačnosti přímo nahoru. V hustém dešti a poryvech větru se nějak dostal až k území českého vzdušného prostoru. S dispečerem řízení letového provozu si dohodl nejkratší kurz směrem do Roudnice a to přímo přes letiště v Ruzyni. Přesně v půl třetí se ohlásil věži v Roudnici a ihned obdržel povolení k vystoupení do programu.

                   Vladimír Peroutka, kapitán, kamarád a skvělý pilot všeho, co létá

Poté, co Vláďa Peroutka s C-11 přistál, přišel ke mně do kanceláře Vlasta Dvořák zvaný "Šantán", duchovní otec Memorial Air Show. "Viděl jsi ho...?", zeptal se mě Šantán a pokračoval: "Tak až přijde, tak mu za vystoupení neplať, vždyť on lítal jenom rovně a nic nepředvedl!!", načež mu zazvonil telefon a on se slovy "Letiště!" zmizel z kanceláře.

Asi za 15 minut přišel Vláďa Peroutka pro dohodnutou finanční částku za vystoupení. Dodnes si pamatuji, že byl bledý jak stěna, mokrý buď ještě od bouřky z Zeltwegu, nebo snad až následně propocením, ale spokojený, že vše stihl a dodržel, jak slíbil. Když se trochu ze všeho vzpamatoval, usmál se na mě a povídá: "Tak co, jak se to šéfovi (Šantánovi) líbilo?".

"No, jak Vám to mám říci ... ?", soukal jsem ze sebe, "Řekl, že lítáte rovně a že jste nic nepředvedl a že Vám nemám nic dávat!", odpověděl jsem mu. Nevím, jestli se o něj tenkrát pokoušel infarkt, nebo mrtvice, ale tentokráte zrudnul, definitivně mu spadl úsměv, vstal, "prásknul" dveřmi a bez jediného slova odešel...

Ani ne za 10 minut "přiletěl" Šantán, rozrazil dveře do kanceláře a volá: "Co je? Peroutka byl prý nějak naštvanej a odletěl!? Dal jsi mu peníze, jak jsme byli domluveni?".

"Nedal!", odpověděl jsem. "Řekl jsi přeci, že mu nemám nic dávat za to, co předvedl.", připomněl jsem Šantánovi. Plácl se do čela a vykřikl: "Ty vole, to byl jen vtip, ty's ho neviděl, ten lítá jako Bůh!! To byl jen vtip!!". Ihned běžel o patro výše na kontrolní stanoviště věže, doslova vytrhl vysílačku řídícímu z ruky a volá "Vláďo! Vláďo! Tady Šantán! Leť zpátky! To byl jen takový můj vtip a on to tady mladej nepochopil!!". Jenomže Vláďa byl již mimo dosah ...

Nakonec se Šantán dovolal Vládi až telefonem po jeho přistání na jeho základně v Praze. Vše mu vysvětlil a slíbil, že mu samozřejmě peníze ihned posílá na účet. Ročník 2003 se tedy nakonec povedl i přes toto nedorozumění. Já jsem kolem půlnoci vypnul v kanceláři na věži počítač, složil si věci do kufříku a jel domů. Rychle jsem se osprchoval, ještě si něco málo osvěžil z manuálů ČSA před svým prvním letem druhý den ráno a usnul.

                      Lukas Wünsch u Českých Aerolinií, autor článku

Ráno v 6:00 jsem oblékl vyžehlenou uniformu, zkontroloval, že mám u sebe vše, co mám mít a vyrazil na Ruzyni do briefingové místnosti, kde probíhala příprava letu. Vykročil jsem abych učinil onen pověstný první, nejlepší možný, dojem. Přišel jsem ke stolu, kde již seděl kapitán. Natáhl jsem ruku, abych se mu představil a ... zůstal stát bílý, jako stěna.

Kapitánem mého úplně prvního letu u ČSA byl tehdy nějaký Vladimír Peroutka!