Míra přijatelného rizika

Občas, když někam jedu autem, beru s sebou kamaráda, aby cesta rychleji ubíhala. Protože mi už není osmnáct, jezdím již tak nějak normálně. To znamená že polovina řidičů mě již předjíždí. Naposledy jsme si takhle jeli po rovném úseku, na tempomatu 80. Za mnou se objevila oktávka, dojela nás, "vyhodila" blinkr a bezpečně nás předjela. Tedy musela jet 80 a více.  Kamarád se na mě podíval a ironicky a s úsměvem říká:

"Blázen! Chce se asi zabít."
Já: "Proč myslíš?"
Kamarád: "No, protože jede rychle. A rychlost zabíjí."
Já: "Nojo, to je pravda. My jedeme tedy bezpečně. Jedeme jen 80."
Na to jsme dojeli nějaké jiné auto, jedoucí asi 70.
Kamarád: "Jedeš nebezpečně!"
Já: "Proč?"
Kamarád: "Jedeš rychleji než to auto před námi, takže on jede bezpečně a ty nebezpečně."
Já: "Ale to bychom takhle mohli říci, že každá pomalejší rychlost je bezpečnější, než ta rychlejší!"
Kamarád: "Ale vždyť to tak je! Takže by se měla snížit rychlost , aby se snížil počet mrtvých. Je dokázáno, že při pomalejší jízdě je jich méně!"
Já: "A o kolik by se měla snížit? To ji můžeš přece snižovat donekonečna a pořád bude ubývat mrtvých a to až do rychlosti 0 km/h"
Kamarád: "Správně!", poté se začal smát a ještě více ironicky pravil: "A když to zachrání jeden život, tak to má smysl, žejo?!"
Já (smích): "No, to máš pravdu, tak se shodneme, že když má smysl zachránit i ten jeden život, mělo by se jezdit maximálně nulou!"

Existuje něco, čemu se říká: míra přijatelného rizika. Zkrátka platí, že cokoliv - i ochrana lidského zdraví - se vyplatí jen do určité míry. To by se kromě rychlosti nula měly zakázat i "boby" na sníh, protože jak známo i na nich se občas umírá.