Nech tomu volnej průběh, mladej!

Od začátku říkám (a hlavně: píšu), že nejhorší jsou zběsilá a přehnaná rychlá řešení, ze kterých nemůže vyvstat nic dobrého. Někdy je lepší si v klidu počkat až se věci uklidní. Občas to sice vyvolává nějakou tu škodu, ale téměř vždy v součtu menší, než narychlo vymýšlené postupy a nevyzkoušená řešení.

Celé mi to připomíná hezkou příhodu. Když jsem lítal u aerolinek, přiletěli jsme na jedno letiště. Kvůli bouřce a vyčkávání jsme měli asi hodinu zpoždění, stejně jako všechna ostatní letadla. Tím pádem se rytmus a systém fungování letiště jaksi rozpadl. Nebyli cestující na zpáteční let, nebylo palivo, nebylo občerstvení na zpáteční let. Nebylo nic. Druhý pilot se rozhodl, že "zachrání svět" a vše že pro náš let vše zařídí, vše popožene, vše udělá ... Vyrazil na plochu a jal se do všeho zasahovat a všem radit. Když ho tak chvíli pozoroval kapitán, vyklonil se z okénka kokpitu a zavolal na něj: "Hele, mladej, vyprdni se na to! Ty lidi vědí, co mají dělat. Takhle v tom jen uděláš ještě větší zmatek, než je v tom teď. Nech tomu volnej průběh, pojď na kafe a počkej. Ty lidi o nás vědí. Vědí, že chceme palivo, mají v hale naše cestující a v náklaďáku jejich zavazadla. ".

Bohužel nerozvážné mládí a nezkušenost u ko-pilota vyhrálo. Věřil, že zkušenému stáří a zkušenostem kapitána navzdory dokáže, že to dá. A tak zběsile "kmital jako šroub" a do všeho mluvil.

Jak to dopadlo? Ko-pilot byl uštvaný, zpocený a špinavý. Nakladači zavazadel, pozemní odbavení a čerpadlář cisterny byli zase zmatení a naštvaní, že jim to "mladej" organizuje. My ostatní jsme si v klidu vypili kafíčko, počkali až dorazí cestující, palivo a kufry. Pak jsme vše naložili, požádali o povolení k letu a vyrazili zpět. Ze zpoždění jsme i za cenu zběsilosti kolegy stáhli maximálně 10 minut. Po vzletu zpocený ko-pilot zkonstatoval, že to fakt nemělo cenu, že si to tam opravdu žije svým životem. Když jsme dostoupali cestovní hladinu, podíval se kapitán na nezkušeného kolegu, usmál se a pravil: "Víš, jak se dohání zpoždění? Takhle!", sáhl na regulátor ovládající rychlost letu autopilota a pohnul jím na mírně vyšší rychlost. Do Prahy jsme doletěli s 5 minutovým zpožděním a na stojánce byli přesně na čas.

Takže, co se na ta všechna mimořádná opatření již vykašlat?! Nechat tomu volný průběh. Každý snad ví, co má dělat. Sice třeba nějaká drobná škoda vznikne, ale určitě menší než ta, co teď máme všichni "na hrbu".