Očkování macht frei

Stojíme na prahu světa, ve kterém se rozdělíme na ty správné Evropany a na ty druhé. 

Ti první budou moci ke kadeřníkovi, nebo na masáž, do hospody, do kina, do školy, na fotbal - když na to budou mít, tak i do letadla k moři a na stovky a tisíce dalších míst. Ukáží kartičku, obsluha se jim ukloní, usměje se a pozve je dále. Těch postupně bude většina. Čím dál více.

Pak tu bude druhá skupina. Nejdříve bude velká, pak postupně menší, až se z ní stane minorita. Čím dál méně. Jak z historie známo: majorita (většina) si ráda vyskakuje na minoritu (menšinu). Až bude prvních řekněme 80% a druhých ten zbytek. Ten pak začne mít problém zajít si ke kadeřníkovi, nebo na masáž, do hospody, do kina, do školy, na fotbal - když na to budou mít, tak i do letadla k moři a na stovky a tisíce dalších míst.

Nevím, zda toto dělení nastane i jinde, než v Evropě, ale tady u nás, na starém kontinentu, zcela jistě. Bohužel s takovým kastováním má Evropa praxi a to velice neblahou a s tragickými následky. Naposledy jsme takto v Evropě byli rozděleni před 82 lety (nepočítejte, usnadním vám práci: byl to rok 1939) takovým jedním šílencem při jeho zprvu bezstarostném turné za potlesku přihlížejících skrz Evropu. Došel tak daleko, že ty, podle jeho ideologie méněcenné, označil a nechal chodit pod chodníkem (znám to z vyprávění mé babičky). Jednalo se o naprostou a zavrženíhodnou zběsilost se strašnými následky, které si Evropa nese dodnes.

Jeden rozdíl tu bude na první pohled přece jenom viditelný: neoznačíme ty horší, ale očkovacím průkazem ty lepší.

Bojím se těch následků ...