Znovu a s čistým stolem

Byli jsme velcí. Byli jsme rychlí. Ničeho jsme se nebáli.

Svět byl velká výzva. Ten svět se však zpomalil.

Může za to něco tak malého, že to ani není vidět. Lidstvo začalo mít strach.

Všichni jsme se začali chovat jinak. Přestali jsme dělat nedůležité věci.

Přestali jsme kupovat zbytečné věci.

Začali jsme si více vážit pomoci druhého.

Svou pomoc jsme začali rozdávat více než kdy jindy.

Přestala se šířit epidemie arogance a nabubřelosti, začala se šířit pandemie solidarity.

Všimli jsme si, že svítí slunce.

Zjistili jsme, že máme za domem les.

Našli jsme za plotem souseda a zeptali se ho, jestli něco nepotřebuje.

Věci, které nešly, jdou. Zbytečnosti jsme hodili za hlavu.

Konečně jsme se začali soustředit na důležité věci.

Naučili jsme se usmívat očima.

Zjistili jsme, že technologie, které nás rozdělovali, nás mohou naopak spojovat.

Zjistili jsme, že tu žijí tři generace.

Objevili jsme, že dvě generace umí pomoci jedné a jde to.

Naučili jsme se postarat se o sebe.

Našli jsme v nás skryté možnosti.

Každá válka a krize, vedle zlého, přinese mnoho dobrého. Tato krize nebude tak strašná, jako byly světové války. Materiální škody budou zejména finanční. Nezbudou po ní zbořená města. Naopak. Možná se opraví kdysi zbořené mosty. Jen po těch mostech nesmíme opět dupat, jako jsme to dělali doposud.

Tato krize nás naučí mnohému dobrému a novému.

Například si konečně pořádně umýt ruce.

Budeme mít proto skvělou příležitost, začít mnoho věcí znova, pořádně a s čistýma rukama.
A v mnoha případech klidně i s čistým stolem!

Buďte zdrávi!